Nevýkonná justice a nespokojení zákazníci soudů. Donedávna samozřejmé slovní spojení. Teď se však začíná ukazovat, že Česku hrozí za neplnění smluvních závazků zajistit férové soudní řízení pro vlastní občany rastické sankce. Pokud se zákazníci české justice spolu domluví, vládě nezbude než svoje priority rychle přehodnotit.

Businessworld - Technologie v justici

David Kolaja

České soudnictví svým IT vybavením a používanými pracovními postupy výrazně zaostává za ostatními resorty státní správy. Ještě hůře však vyznívá porovnání justice se soukromým sektorem, například s bankami či pojišťovnami. Přitom však tyto instituce spravují dokumenty porovnatelné hodnoty.

Na rozdíl od privátního sektoru je zatím dokument management na soudech doslova v plenkách. Ohromná množství dat a dokumentů, se kterými soudci pracují, má bohužel nejčastěji stále podobu klasického papírového soudního spisu. Přesně takového, jaký se používá snad 200 let, ne-li více.

Dokumenty jsou uloženy ve spisovnách a archivech a kromě vlastních spisů je ještě vedena jejich evidence. I tato evidence má však často podobu klasického papírového rejstříku. Na soudech, které už jsou vybaveny výpočetní technikou, je už alespoň tato evidence, obsahující metadata o jednotlivých soudních případech, vedena pomocí výpočetní techniky.

V současné době je „zasíťováno" zhruba do 50% českých soudů. Tento stav velmi výrazně kontrastuje v porovnání například se sousedním Slovenskem. Podle údajů tamního ministerstva spravedlnosti jsou na Slovensku už všechny soudy stoprocentně vybaveny IT. Každý soudce a soudní úředník má svůj počítač a všechny soudy jsou propojeny do jedné standardní sítě typu WAN.

Nevýhody starých postupů

Na první pohled je patrné i pro neprávníka zřejmé, že takto vybavené soudy svým výkonem nemohou konkurovat soukromému sektoru a jen těžko mohou udržet krok s potřebami svých zákazníků. Ať už se jedná o trestní řízení, kdy je hlavním zákazníkem samotný stát, nebo o civilní čili občanskoprávní řízení, kdy jsou zákazníky nejčastěji soukromé subjekty, včetně obchodních společností. Právě rozvleklost soudních řízení, která se týkají obchodních subjektů, značné poškozuje samotnou ekonomiku a vytváří nejistotu ohledně vlastnických vztahů i ohledně plnění závazků jednotlivých subjektů na trhu.

Klasické papírové soudní spisy jsou prakticky neuhlídatelné. Dokumenty soustředěné ve spisech mohou mít a často mají obrovskou cenu. Soudní rozhodnutí totiž dramaticky ovlivňují lidské osudy. Soudci rozhodují o tom, kdo získá obrovské peníze, kdo je majitelem prosperující společnosti, ale také o tom, kdo stráví dlouhá léta ve vězeni. Je tudíž jasné, že tlak strany, která oprávněně cítí, že za normálních podmínek nemá šanci vyhrát soudní řízení, je obrovský.

Pro takovou osobu často jedinou možností, jak odvrátit katastrofu, tedy prohru v soudním řízení, je manipulace se soudním spisem či dokonce odcizení důležitých dokumentů. Je třeba si přiznat, že takovéto situace nejsou zdaleka tak vzácné, jak by si lidé mohli myslet.

Bohužel za stávajícího stavu se velmi často nedá takovým praktikám zabránit. Pokud chybí příslušné důkazy, nelze ani usvědčit a potrestat pachatele. Podle zákona musí soudy umožnit nahlédnutí do spisů zúčastněným stranám. Vzhledem k množství spisů, zájemců o nahlížení a k mnoha dalším úkolům, které mají příslušní úředníci rovněž na starosti, je iluzorní domnívat se, že je možné krádežím dokumentů ze spisů zcela zabránit.

Kromě těchto kriminálních aspektů je i běžná manipulace se spisy extrémně náročná a neefektivní. Soudy si dokumenty mezi sebou posílají obvykle běžnou poštou, což rovněž způsobuje prodlení během řešení naléhavých případů. Velmi časté jsou situace, kdy naléhavá potřeba informací vyplyne přímo během soudního přelíčení.

Je například potřeba nahlédnout do jiného soudního spisu vedeného jiným soudem. Je jasné, že za stávajícího stavu je možné takovou informaci získat v ideálním případu do 14 dnů. A o tuto dobu se proto samozřejmě musí posunout vyřízeni řešeného případu.

Samotná manipulace se spisy je nesmírně komplikovaná. Vyhledat jednotlivou informaci z papírového spisu, který může mít několik desítek svazků a hmotnost třeba přes 200 kg, může být velmi obtížné. Ani fyzický převoz takové dokumentace na jiný soud jistě není snadný úkol.

Politické rozhodnutí

Popisovaná situace na soudech může mít ještě jeden zcela zásadní dopad. Pochopitelná těžkopádnost, se kterou se soudy potýkají během zpracování soudních případů, velmi silné ovlivňuje vnímání justice navenek - očima veřejnosti. Úlohy, porovnatelné svojí složitostí, pracovními postupy a požadovaným zabezpečením, by totiž soukromé subjekty vyřešily několikanásobně rychleji, přičemž jeden z důvodů, proč tomu tak je, vyplývá z předchozích odstavců.

Jedinou reálnou možností tedy je modernizace celého soudnictví. A zavedení takových pracovních postupů, které by odpovídaly jednak možnostem 21. století, ale hlavně by soudům umožnily dohnat náskok, který před nimi zbytek společnosti má.

Není to však nic jiného než politické rozhodnutí, které nemohou sami soudci přímo ovlivnit. Vláda by měla v praxi prokázat, že jí opravdu záleží na splněni předvolebních hesel typu „Spravedlnost pro všechny", „Bojujeme proti kriminalitě" a podobné. A to přesto, že zavedení moderních postupů na soudy bude něco stát.

Elektronické soudní spisy

Nikdo se již nepodivuje nad tím, že do bankovního účtu je možné vstupovat elektronicky. Skutečnost, že totéž u nás není možné i se soudními spisy je však dána především tím, že soudnictví není soukromý subjekt. V blízké budoucnosti však nikdo patrně nepochybuje o tom, že také soudní spisy nutně musí nabýt elektronickou podobu. Je to totiž jediná cesta, jak zajistit skutečně moderní soudnictví, které by odpovídalo potřebám současnosti.

Zavedení elektronického soudního spisu by přitom přirozeně vyřešilo značnou část výhrad, které zazněly v úvodu článku. Pokud by byla úroveň zabezpečení dokumentů srovnatelná se zabezpečením, jaké se používá v bankách či pojišťovnách, nemohlo by docházet ke svévolné manipulaci se soudními spisy.

Soudci by měli přístup k jakýmkoli informacím prakticky okamžitě. Samotné vyhledávání důležitých dokumentů by v indexované a strukturované databázi bylo nepoměrně snazší a jednodušší.

Jak to dělají v Kanadě

Kanada bývá často považována za zemi, kde je e-goverment přirozenou součástí života. Pro porovnání s českou realitou dodejme několik postřehů. Kanadské soudní spisy (trestní i civilní) se již řadu let vedou v elektronické podobě. Pro kanadskou justici je velmi důležité, že běžní občané mohou sami kdykoli nahlédnout do trestních soudních spisů, a přesvědčit se tak, jak probíhá soudní řízení a jak jsou veřejné prostředky využívány.

Výsledkem toho je jednak to, že takový přistup je veřejný. Kdokoli se může podívat do libovolného trestního spisu. Třeba na kauzu, kterou zná z médií, z televize, z novin. Přístup k informacím ale není zcela stoprocentní - nevystavují se jména obětí trestních činů, adresy a jména důležitých svědků v soukromých souvislostech. Také není možné takto publikovat jména mladistvých a dětí.

Samotní soudci jsou toho názoru, že právě možnost veřejnosti získat detailní informace ze soudního řízení je neocenitelným prostředkem pro vytvoření extrémně vysokého stupně důvěry, jakému se kanadská justice ve společnosti těší.

Autor článku (vlevo) v rozhovoru s exministrem spravedlnosti, dnes předsedou ÚS ČR, Pavlem Rychetským.

Elektronická sudiště

Moderním prostředkem, zejména pro řešení obchodních sporů, který bezprostředně souvisí s elektronickými spisy, se stále častěji stává elektronické sudiště. Uvědomme si, že řada obchodních transakcí již dneska vzniká přímo na internetu. Mezi osobami, které se vzájemně osobně nikdy nepotkaly. V těchto souvislostech se nám patrně bude jevit činnost elektronického sudiště mnohem pochopitelnější.

Princip fungování takového sudiště je velmi jednoduchý. Jak nám vysvětlil prof. Vojtěch Cepl, bývalý soudce Ústavního soudu ČR, který spolupracuje se zahraničními experty: „Navrhovatel zašle soudu v elektronické podobě písemnosti a další důkazy, kterými se dovolává výroku soudu - například třeba soudního zrušení nějaké obchodní transakce. Soud elektronickou formou obešle protistranu a vyžádá si její reakci. Žalovaný reaguje replikou. Soud poté oba názory posoudí a rozhodne. V ideálním případě bez dalšího řízení."

Internet a moderní technologie nejen dramaticky snižuji náklady na takové soudní řízení, ale hlavně pronikavé zvyšují jeho rychlost. Ve skutečnosti je však princip „korespondenčního" rozhodování dávno známý, a dokonce se v některých věcech používá i v našich poměrech. Tehdy - když soudy rozhodnou na základě písemného návrhu, bez toho, aby vůbec nařizovaly osobní jednání.

Podpis není potřeba

Kanaďané však překvapivě téměř neznají elektronický podpis, zejména ne v té formě, která je u nás velmi často vyzdvihována - Zaručený elektronický podpis. Na otázku, jak moc se v Kanadě takový podpis využívá, nám Bill Drost (vedoucí informatik vlády provincie Ostrova prince Edwarda) odpověděl, že tyto podpisy se v Kanadě teprve začínají testovat a ve styku občan versus úřady se jejich nasazení ani vůbec nepředpokládá. Uplatněni takového podpisu se spíše najde v komunikaci velkých obchodních společností.

Jde hlavně o peníze

Podle kvalifikovaného odhadu od zdroje, který si však nepřál být jmenován, by převedení papírových soudních spisů a celé související agendy do elektronické podoby mohlo stát zhruba 5 až 10 miliard korun. A to včetně nutného skenování dokumentů, které by bylo patrné tou nejdražší a nejkomplikovanější operací. Muselo by se také patřičně dimenzovat vybavení justičních serverů a vůbec celé sítě.

Roční investice do nového vybavení na českých soudech však činí nepatrný zlomek zmíněné částky. Je tedy jasné, že pokud nepřijde zásadní rozhodnutí, nezmění se v dohledné době vůbec nic. A čeští soudci, ale hlavně jejich zákaznici budou kanadským a jiným soudům moderní pracoviště jen závidět.

Ovšem existuje také jiný pohled. Zhruba 80 tisíc soudních případů se vyřizuje na českých soudech déle než 3 roky. Přitom cca 3,5 roku je hranice, za kterou je už třeba, podle evropských standardů, hovořit o průtazích v soudním řízení. Počítejme se situací, že ne vždy jsou na vině za průtahy samotné soudy.

Na konferenci „Žebříček českých soudů podle výkonnosti", která proběhla v rámci projektu „Do Evropské unie s výkonnou a efektivní justicí" koncem září loňského roku na Městském soudu v Praze, představil dr. Karol Hrádela, advokát, opravdu hororovou vizi.

Pokud vynásobíme možný počet stížností (jen na samotné průtahy v řízení) odškodněním, která stát poškozeným obvykle musí zaplatit, dojdeme k astronomické sumě 45 miliard korun. „Které náš stát může zbytečně vyhodit," jak dr. Hrádela dále uvádí.

Zasáhne Eda Fagan?

K této teorii jen dodejme: Jakmile lidé zjistí, že takovou stížnost je možné poslat štrasburskému soudu v českém jazyce, že se neplatí žádné soudní poplatky a že dokonce stěžovatel ani nemusí být zastoupen advokátem, bude takových stížností patrně přibývat. Navíc zahraniční advokáti nemusejí dodržovat český středověký zákon o advokacii a mohou si klienty v Česku sami vyhledávat.

Naskenované rozsudky a soudní spisy totiž neznají hranice. Je tedy zřejmé, že ona investice 10 miliard korun do moderní justice by se velmi brzy Česku vyplatila. Jakmile se totiž lidé postižení soudními průtahy v Česku zorganizuji a domluví se třeba s Edou Faganem, známým advokátem (USA), bude ministr financí a státní pokladna prožívat velmi těžké období.

Autor je šéfredaktorem serveru ejustice.cz.

FOTO JAROSLAV VYDRA - 48 BUSINESS WORLD ÚNOR 2004 strana 48

4 0025/jaf

Původní podobu článku, tak jak vyšel v časpisu Businessworld najdete zde.