Zda Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku a také Rada Evropy vnímá hlasité protesty českých občanů a jejich kritiku štrasburského soudu jsme se zeptali vedoucí Informační kanceláře Rady Evropy v České republice paní Dany Bekové.

S veřejností chceme spolupracovat

Paní Beková, jaké úkoly má vaše informační kancelář?

Naše kancelář vznikla v březnu letošního roku, její statut je dán rezolucí 9/1999 Výboru ministrů. Navazuje na aktivity Dokumentačního a informačního střediska Rady Evropy, které více než deset let působilo na Univerzitě Karlově. Podobné kanceláře jsou v zemích bývalého východního bloku. Naopak ale nejsou v Západní Evropě. Naše kancelář zprostředkovává lidem v Česku informace o Rady Evropy a jejich aktivitách. Současně umožňuje zájemcům přístup ke zdrojům a studium všech dokumentů Rady Evropy, které má ve své knihovně.

Postupem času se však charakter naší práce měnil. K původnímu zaměření se stále více přidávají semináře pro veřejnost. Zájemci se mohli seznámit s tím, že Rada Evropy je aktivní v oblasti lidských práv, životního prostředí, migrujících pracovníků, rovnosti mužů a žen… Těch témat už bylo více. Pokud mají lidé zájem, mohou se na našich programech podílet také aktivně.

Dalším úkolem také je prezentovat Radu Evropy jako svébytnou samostatnou evropskou instituci, která však není součástí EU a má podstatně širší základnu.

Evropská úmluva o lidských právech

Zmínila jste lidská práva. Jde zřejmě zejména o Evropskou úmluvu o lidských právech. Zajímavé je, že tato úmluva je sice ne formálně ale zato zcela jistě fakticky také součástí a důležitým pramenem komunitárního evropského práva. A vlastně i Evropský soudní dvůr v Lucemburku a legislativa EU často odkazuje na tuto úmluvu, která je ale vlastně úmluvou Rady Evropy.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv je také jedním z ideových zdrojů naší české Listiny základních práv a svobod. Při její formulaci zákonodárci hodně využívali právě textu Evropské úmluvy. Je samozřejmě pravda, že EU se v řadě svých dokumentů odkazuje na tento významný dokument Rady Evropy. Jednak z toho důvodu, že EU vlastně sama nemá „pokrytu“ tu lidsko právní dimenzi v té míře, jak ji má pokrytou právě Rada Evropy. Je třeba vzít v úvahu, že všechny členské státy EU jsou také členskými státy Rady Evropy. Tyto hodnoty a standardy z úmluvy vstupují nyní i do některých nejnovějších dokumentů, například i do návrhu ústavy EU, kde se toto téma nyní hodně hovoří.

Zajímavé diskuze se vedou o dalším postupu našich institucí v případě schválení Evropské ústavy, schválení Charty lidských práv (EU), zajímavá je také otázka jurisdikce obou evropských soudů.

Jednou z možností, která je přijímána na úrovni, řekla bych „badatelské“, vyjadřují se k ní lidé z právnických fakult a další experti, je tedy ta, že by EU jako celek přistoupila k Evropské úmluvě o lidských právech a tím by vlastně přijala jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Soud nezvládá lavinu stížností.

Tohoto soudu se přímo dotýká živá diskuze, která u nás v Česku právě probíhá. Lidé z různých spolků, například ze "Štrasburského výboru" a dalších, včetně některých jednotlivců, se cítí být zklamáni postupem štrasburského soudu. Diskutuje se o transparentnosti soudního řízení a o procesních postupech, které samotný soud používá. Jak situaci vnímá Rady Evropy? Došlo k nějaké reflexi na tyto naše české iniciativy a kritiku?

Myslím si, že ano. Nevím jestli je to jen výsledek té kritiky. Nebo toho, že v roce 1998 došlo k reformě soudu, o tom asi víte. Původní postup vyřizování stížností byl jiný, napřed se stížnost předložila komisi a teprve pak mohla postoupit k soudu. Od roku 1998 existuje jenom ten soud. Spustilo to lavinu stížností, kterých jsou desítky tisíc. Soud takový nápor pochopitelně těžko zvládá. Navíc tuto možnost pořádně zatím nevyužívají potenciální stěžovatelé z těch zemí, řekla bych „s vysokým počtem obyvatel“, jako je třeba Ukrajina nebo Rusko. Tady se rýsuje potom další nebezpečí vysloveně zahlcení toho soudu.

Určitá reflex tady byla. Probíhaly změny v jednacím řádu soudu. To byly možná drobnější úpravy. Nejnovější věc je protokol číslo 14, který provádí úpravu toho prvního stupně řízení před soudem. Místo kolegia 3 soudců bude stížnosti v této fázi vyřizovat jediný soudce. Aby se tím ulehčilo té agendě soudu. Soudní úředníci si uvědomují, že těch případů je tam strašné množství a že se to vleče dlouhá léta. A vlastně to, co řada těch stěžovatelů vyčítá těm svým zemím, tedy délka soudního procesu, tak se vlastně přenáší na ten soud. Ono pak vypadá podivně, když případy, které se 5 či 10 let řeší tady, se pak další 4 roky mohou vléct ve Štrasburku.

Kdo ohlídá hlídače?

Dalo by se říct, že štrasburský soud jakoby „schytává“ ty nedostatky toho běžného soudnictví po celé Evropě?

Přesně tak. Souvisí to vlastně s tou teorií o evropském soudu. Jestli by se měl zabývat kauzami precedentními nebo jestli by měl vystupovat ve formě takového ústavního soudu ústavních soudů. To jsou vlastně takové dva hlavní proudy, které tam jsou. V současnosti se prosazuje spíše ta zásada té precedenčnosti.

Zvítězí tradiční evropská informační otevřenost?

Naši krajané jsou hlavně velmi citliví právě na transparentnost soudního řízení. Nakonec víme, že soudní řízení opravdu může být vedeno transparentně. Třeba na Singapuru, ve Spojených státech, v Kanadě, v Británii, tam mohou lidé přímo na internetu sledovat, jak to soudní řízení probíhá. Vidí do všech dokumentů.

A konkrétně třeba Nejvyšší soud na Floridě nebo v Indianě tam jsou soudní jednání přenášena ve formě videa přes satelity, kabelové televize, po internetu… Myslíte, že by tyto prvky by bylo možné v Evropě v dohledné době také zavést?

Nevím, to je těžká otázka. Vynášení rozsudku je samozřejmě věc veřejná. Stejně tak jsou informace dostupné na webu. Někdy v anglické, někdy ve francouzské verzi, někdy není z finančních důvodů možné v obou jazycích. Alespoň v jedné jazykové mutaci jsou texty online přístupné, jsou vždy. My u nás v knihovně máme řadu případů, které byly publikovány fyzicky na papíře. Jsou tam k dispozici i názory soudců, kteří s většinovým rozhodnutím nesouhlasí.

Já osobně nevím, jak tohle funguje v Americe. Nikdy jsem neviděla, jak to probíhá. Nejsem asi dost kompetentní člověk, který by to dokázal posoudit.

Je možná diskuze také se štrasburským soudem?

Zřejmě je to do určité míry vždy politické rozhodnutí, aby se našla podpora pro takový přístup a aby se sladily ty spravedlnostní představy. Jako nevládní organizace "Zákazníci české justice", máme dobré zkušenosti s českými soudci a soudy. Máme prostě pocit, že veřejné debaty, které pořádáme s našimi soudci, se někam vyvíjejí. Názory se sbližují. Zdá se tedy, že to má poměrně velký smysl.

A teď je tady taková idea, jestli by bylo možné podobným způsobem také diskutovat přímo se soudem ve Štrasburku. Jestli by se tam našel někdo ochotný k takové debatě. Zda by šlo tam nebo zde v Česku zorganizovat nějaké veřejné debaty. O tom jak změnit k lepšímu to řízení. Mohly by tam jistě přijít nějaké zajímavé podněty od nás, od kolegů ze Slovenska, z Ukrajiny, ze Slovinska a z okolních států.

Na koho bychom se mohli obrátit s takovým návrhem?

Já si myslím, že obrátit se lze. Taková iniciativa může být důležitá. Ideálním způsobem by asi bylo, obrátit se přímo na registrátora soudu nebo zástupce registrátora soudu. Což je vlastně „matrika“ soudu, která nejen, že se věnuje těm případům, ale v její kompetenci je i jednací řád a administrativní záležitosti. Oni by se jistě nebránili tomu, kdybyste tam nějaký podnět nabídli. Podívali by se na to, promysleli zda je to pro ně zajímavé. Ale to je potřeba kontaktovat konkrétně příslušné zaměstnance soudu. Potřebné kontakty bychom vám samozřejmě dali.

Servis pro zájemce o soudní dokumenty

Najdou u vás zájemci také informace o činnosti štrasburkého soudu?

Ano najdou a to bezplatně. Soustřeďujeme svazky Rady Evropy už od roku 1949. Jsou tam materiály psané anglicky a francouzsky. Je tam však i hodně věcí v češtině. Včetně těch soudních případů, které již byly přeloženy. Dělají to dvě naše nakladatelství. Pro zájemce je to tak u nás k dispozici. Mohou si to zde studovat, pořídit si fotokopie listin a podobně. Máme zde navíc počítač s internetem, který je zde pro naše zákazníky, takže i prostřednictvím internetu se zájemce může dostat k těm informacím, které by třeba nebyly přímo fyzicky u nás v knihovně.

Den evropské civilní justice

Ještě jedna poslední otázka. Již jsme telefonicky oslovili pracovníky Evropské komise v Česku a chtěli bychom příští rok na podzim společně s nimi připravit program ke Dni evropské civilní justice. Ten Evropská komise vyhlásila na 25. října. Rada Evropy se na těchto akcích často také podílí.

Proto bychom byli rádi, pokud by měla česká kancelář RE zájem se podílet na přípravě programu. Třeba veřejných diskuzí nebo jiných formátů. Takový program by mohl vzniknout i ve spolupráci s českými soudci, advokáty, policisty a podobně.

Zájem by zcela jistě byl. Mohli bychom vám poskytnout některé důležité evropské dokumenty, které máme také v českém jazyce. Pokud by se podařilo navázat kontakt se štrasburským soudem a jeho registrem, pak by v příštích letech asi stálo za to, pozvat si také nějakého jejich odborníka, který je plně fundovaný a který pracuje přímo s těmi „cases“ (soudními případy) a mohl by vám řadu věcí objasnit. Podstatně fundovaněji, než my, pracovnice informační kanceláře. Myslím, že by takové programy mohly být nesmírně užitečné. Štrasburský soud, stejně jako jakýkoliv jiný soud na světě, nepochybně také potřebuje zpětnou vazbu od svých zákazníků.