Český ombudsman (a dříve též předseda Nejvyššího soudu ČSSR 1968-70, ČSFR a současné ČR) vystoupil na nedávném sněmu Soudcovské unie ČR v Benešově s výrazným projevem. I když podporuje soudce v jejich snaze o „vytunelování“ Ministerstva spravedlnosti, tedy o přesun některých jeho kompetencí soudcům, zároveň je varuje před jednostranným a korporativistickým viděním jejich poslání v justici.

Sněm Soudcovské unie ČR, Benešov, 21. listopadu 2008 (více o setkání viz www.soudci.cz) Text tohoto článku je přepisem živého vystoupení a je jen minimálně upravován.

Moderátorka
Děkuji panu doktoru Vávrovi a teď bych poprosila o slovo pana Otakara Motejla, ombudsmana České republiky.

Otakar Motejl, veřejný ochránce práv
Dámy a pánové,
nejsem tady poprvé a jsem tady poprvé v trošku jiné roli než jsem tady býval. Možná, že vám to došlo, možná, že vám to nedošlo. Já jsem tady vlastně hrozně kompetentní, už 5. týden jsem kárným žalobcem v kárném řízení proti funkcionářům justice. Je to funkce, kterou mi zákon přidělil, kterou jsem opravdu nechtěl.

Nechtěl jsem být kárným žalobcem

A připouštím, že ta diskuze o tom, o této funkci byla celkem dost omezená a jsem si také vědom toho, že moje funkční období brzy končí. A že to není funkce propůjčená mě, jako člověku, který s justicí žil. Ale, že to je funkce propůjčená instituci, která tady, doufám, že přetrvá.

Zděšení v justici

Já to říkám proto, že vím, že kolem této funkce a kolem celého toho zákona, respektive té novely, panuje v justici velikanánské zděšení. A je to tedy prezentováno jako maximální nezákonnost, nespravedlnost, ohrožení, ohrožení existenční justice a nezávislosti.

Mám přiděleno 5 minut, chtěl bych jistě mluvit mnohem déle, těch problémů je mnohem více. Ale proboha… teď jako skočím trošku logicky… Já jsem zvyklý na takováto shromáždění a celkem nerad tleskám každému, co kdo řekne. Nicméně chci doktoru Jirsovi zatleskat ještě jednou. Ten projev byl výborný.

Justice není nevinná

Ale prosím vás, uvědomte si, že to, co se odehrálo v poslední době v té justiční legislativě, není tak absolutně z vody vymyšlená koncepce. Že jsou to skutečně důsledky chyb, které… na kterých není jednotlivci justice... na kterých není justice jako nevinná.

Že tak dlouho se chodilo se džbánem pro vodu, až se to ucho utrhlo. Až jsem se já stal kárným žalobcem. Protože nebylo dost elánu stíhat některé nezodpovědné chování. To je realita skutečnosti, to je realita toho, že se tedy začali víceméně stíhat soudci, za to, že nezvládají. Ale nikdo se nezabývá otázkou, je-li opravdu ten nedostatek té jejich činnosti dán jejich úmyslným porušováním povinnosti a nebo jestli není odpovědnost ještě někde jinde.

Občanské sdružení nebo odborová organizace soudců?

To ochranářské, které nakonec Soudcovské unii jistě patří… ale nedělejte ze Soudcovské unie, která je jediné vlastně reprezentativní těleso justice, odborovou organizaci, hájící jejich zájmy. A také nestavte to na tom, že budete říkat „ne, dál už ne“.

Není to dostatečné ani přesvědčivé

Pokuste se opravdu tedy tu myšlenku samosprávy, tu myšlenku „vytunelování“ Ministerstva spravedlnosti, jak byl tedy náš projekt původně uvažován, označován… stavět trochu pozitivní program. Jako opravdu chtít koncepčně jasně nabídnout formulaci postavení tedy té justice. A né tedy se stavět do té ochranářské formy s jediným pozitivním akcentem „Upravte naše důchody“. To je trošičku né dostatečné a není to přesvědčivé.

A rozhodně to nemůže způsobit jaksi vyloučení nějakých podobných excesů, kterým jistě tedy ve světové konkurenci ombudsmanských institucí, které ovládám, jsem skutečně jediný, který jsem v ústavě. A také jsem jediný, který jsem kárným žalobcem. Děkuji.

Moderátorka
Děkuji panu doktoru Motejlovi a nyní bych poprosila o slovo pana doktora Vladimíra Krále, prvního náměstka ministra spravedlnosti České republiky.