Neslyšící lidé, zejména ti, kteří ztratili sluch až ve vyšším věku a neumějí znakový jazyk jsou během soudních jednání často zcela ztraceni. Unikátní projekt však může pomoci i běžným zákazníkům soudů, protože znamená historický průlom pro všechny typy soudního řízení. Zejména občanskoprávního, kde dosud nejvíce převládají přežilé a netransparentní procedury. Zde může pouhá existence doslovného zvukového i písemného záznamu soudního řízení způsobit opravdovou revoluci.

Česká televize nedávno odvysílala reportáž, která vznikla na základě konkrétního námětu od našeho sdružení Zákazníci české justice. Reportáž se týkala problémů, do kterých se dostala neslyšící žalobkyně během soudního řízení, týkajícího se sporu s majitelem jejího bytu. Nebyla se schopná se soudem vůbec dorozumět během přípravného řízení, ani během místního šetření v bytě. Také měla potíže i v komunikaci se svou tehdejší advokátkou.

Televizní reportáž zaujala

A to proto, že se soudu opakovaně nepodařilo zajistit artikulačního tlumočníka, kterých je obecně velký nedostatek. Ukázalo se také, že nejde zdaleka o ojedinělý případ, a že navíc podobné situace vznikají nejen během soudního jednání, ale také na mnoha jiných úřadech.

Tato situace a reportáž zaujala známého IT novináře Jaroslava Wintera, který se dlouhodobě angažuje v problematice využití moderních technologií i jejich využítí pro pomoc postiženým lidem. Výsledkem jeho úsilí a také spolupráce s Českou unií neslyšících (www.cun.cz) je unikátní testování, které proběhlo 13. ledna 2009 na Obvodním soudu pro Prahu 2. Soudní jednání vedla soudkyně JUDr. Šárka Henzlová.

Místo řeči psaný záznam na monitoru

Cílem této etapy bylo zjitit, zda je možné během soudního jednání pořizovat psaný záznam (v tomto případě psaný běžným manuálním způsobem na počítači) mluveného projevu soudních stran, právních zástupců i soudu a plynule jej zobrazovat na monitoru, který slouží neslyšícímu člověku jako primární zdroj informací o dění před soudem.

Testování se uskutečnilo v rámci projektu pražské organizační jednotky České unie neslyšících Simultánní přepis mluvené řeči, podporovaného Nadací Vodafone ČR. Jaroslav Winter ze sdružení BMI je koordinátorem tohoto projektu (více o projektu www.prepis.cun.cz) a podobné služby projekt nabízí také dalším organizacím a pro jiná úřední jednání, nejen pro soudy (http://www.brezen.cz/cs/nabidka_prepisu_mluvene_reci).

Věrné záznamy soudních řízení

Nás na tomto projektu zaujaly dvě věci. Jednak to, že kromě  přínosu pro neslyšící občany, bude mít velký význam obecně pro českou justici. Právě totiž skutečnost, že v Česku zatím není zvykem pořizovat věrný doslovný záznam soudního řízení a v civilním řízení ani zvukovou nahrávku, je totiž jedna z nejhorších procesních pastí pro běžného uživatele soudních služeb.

Ten totiž často až následně zjistí, že zatímco se soustředil na samotný průběh sporu a sledoval dění v soudní síni, soudní protokol obsahuje zcela jinak podanou skutečnost a rozhodující body řízení v něm buď zachyceny nejsou vůbec a nebo zcela jinak, než by měly být. Chyba nemusí být ani úmyslná. A je zřejmé a také zkušenost to potvrzuje, že náprava situace je většinou nemožná, vlastně jen teoretická. Jakákoli iniciativa směrem k věrnému záznamu průběhu řízení je tudíž zcela zásadní průlom.

Automatické přepisování hlasu během soudního jednání

Druhým důvodem, proč nás testování zajímalo, je možnost uplatnění nových technologií, zejména pak počítačového přepisování hlasu. A to přímo během ostrého soudního řízení, namísto klasického ručního přepisování, případně v kombinaci.

Protože jde o dosti komplikovanou záležitost a ani s běžným ručním přepisování hlasových projevů nebyly téměř žádné zkušenosti, šlo nám zejména o základní posouzení reálnosti provedení a využitelnosti tohoto postupu. Včetně prostorových možností soudu, nutnosti úpravy procedur během jednání atd. Zajímalo nás pochopitelně také, zda přínos pro samotného neslyšícího uživatele - v tomto případě žalobkyně - bude odpovídající.

Přehled - hlavní postřehy z testu

Z toho důvodu jsme se připojili k testování a nyní vám můžeme nabídnout několik postřehů z experimentu, prvního svého druhu v Česku. 

1. Ani trénovaný profesionální přepisovatel v žádném případně nestačí přepsat úplně všechny projevy a zejména rychlou řeč. Což je v řízení před soudem docela problém
2. Soudní jednání trvalo skoro 3 hodiny, přepisoval jeden člověk, což se v druhé půlce projevilo znatelným snížením výkonu. Na tak dlouhé jednání by museli být minimálně dva přepisovatelé.
3. Přepisovatel a uživatel by měli mít každý svůj nezávislý monitor, což v tomto případě prostorově nebylo možné.
4. Monitor pro čtení by měl být co největší, kvůli tomu, aby byl text na obrazovce vidět ve větším kontextu a také proto, že starší lidé obvykle špatně vidí.
5. Advokát by měl sedět v každém případě přímo vedle svého klienta, jinak je komunikace velmi stížená.
6. V malé soudní jednačce bylo velmi málo místa pro klávesnice, monitory, notebooky. Případně i pro mikrofony nebo mixážní pult. Jednací síň měla cca 5x5 m.
7. Pokud by měla vzniknout opravdu kvalitní zvuková nahrávka pro SW rozpoznávání, bylo by třeba minimálně 5 mikrofonů (soudce, 2 strany, 2 advokáti).
8. Přepisovaly se originální projevy účastníků, advokátů a soudu. Nepřepisovaly se části, kdy soudce shrnuje dění do svého diktafonu pro úřední přepis. Což je ale problematické, protože právě zde je kritická fáze pro vyhotovení protokolu a ověření jeho správnosti.
9. Provádění listinných důkazů – četly se i listiny ze spisu. A tak se vlastně text znova zbytečně přepisoval. To by šlo asi vyřešit tím, že by listiny měli účastníci v kopiích před sebou. A nebo by se mohly zobrazovat přímo nakenované originály ze spisu na monitorech účastníků.
   
10. Cca 50 procent z času jednání se přepisovalo, zbytek různé prostoje a hlavně časy, kdy soudce opakuje do svého diktafonu, co již bylo řečeno a přepsáno – viz bod 8.
11. Problémy při pořizování kvalitního zvukového záznamu by asi činila také skutečnost, že při projevech k soudu účastníci obyčejně musejí hovořit vestoje.
12. Problémy mohou nastat i při používání justičních specifických slov – "soudní rok", "nápad žaloby" – tato spojení nezná běžný člověk a při komunikaci se staršími lidmi, navíc neslyšícími, je porozumění o to horší.
13. Ideální by bylo podrobná domluva předem o tom, které části  soudního jednání bude třeba přepisovat. Například při vyhlašování rozsudků přítomní v soudní síni musí povstat, tudíš není možné přepisovat. Pokud neslyšící neví dopředu, že mu soudce text vyhlášení rozsudku během 5 min ještě jednou zopakuje, dochází ke zbytečné nervozitě.
14. Přes různé problémy se přepisování textu ukázalo jako velmi užitečné. Klientka byla schopná jednání sledovat relativně dobře, dokonce asi lépe, než při artikulačním tlumočení. Nedocházelo k nepřesnostem, přece jen psaný text je zřejmě jednoznačnější forma vyjádření, než odezírání. Nastaly však i situace, klientka naopak využila služeb přítomného tlumočníka.
15. Ohledně možnosti využití SW pro přepis hlasu - pro další etapy bude třeba uskutečnit pokusy s různým uspořádáním pracoviště a vyzkoušet několik postupů. Situace však vypadá optimisticky, minimálně by SW mohl být užitečný přepisovatelům. Ti by se mohli soustředit na opravy textu. Je třeba dodat, že ani ryze manuální přepisování nezajistí text zcela přesný, tj. bez překlepů a chyb. SW by mohl výrazně v tomto pomoci.

Další postřehy:

16. Užitečné by bylo, pokud by soudce sdělil účastníkům, jaký právní názor má na věc již v průběhu řízení. Tedy to, že věc dopadne určitým způsobem, pokud se účastníkům nepodaří prokázat to a to. Tak jak se to v poslední době začíná prosazovat i v české justici. V případě postižených lidí je dobrá informovatnost a takovýto lidský kontakt se soudem ještě mnohem potřebnější, než obvykle.
17. Velmi by situaci postižených pomohl dálkový přístup přímo k obsahu soudních spisů, protože postižení přímo v soudní síni mají malou šanci se zorientovat v celém kontextu. Běžné nahlížení do spisu je pro starší a postižené občany téměř nemožné, trvá by neúměrně dlouho a snadno by zahltilo kapacitu info středisek nebo soudních kanceláří na soudech.
18. Paradoxně sice funguje Infosoud a Infojednání, tedy nové služby tzv e-justice, ale na některé soudy není možné se řadu dnů vůbec telefonicky dovolat, a například objednat si spis k nahlížení. A to třeba proto, že v kancelářích mají úmyslně vyvěšený telefon. Nestíhají totiž obsloužit ani běžné zdravé žadatele, přímo v budově soudu.
19. Pro další testování by byla ideální pokusná soudní síň, kde by se mohlo vše vyzkoušet předem. A teprve s odladěnou metodikou opět vyrazit na soudy.
20. Bylo by vhodné komunikovat i se zahraničními partnery, zejména z oblastí, které jsou v těchto oblastech podstatně dále (USA, Kanada, Finsko) a využít jejich zkušenosti a technické finesy, které přepisování textů ještě podstatně zeefektivňují.

Celkové hodnocení

Protože šlo o první experiment vůbec, nebyla naše očekávání nijak vysoká. Přesto se ale ukázalo, že projekt je velmi užitečný a skutečně pomáhá. Nabyté zkušenosti navíc umožní podstatně kvalifikovanější postup v dalších etapách. Zkušenosti bude možné využít nějen pro pomoc postiženým, ale i pro běžné zpracování materiálu ze soudních jednání, pro práci soudních tlumočníků a jistě také i v jiných typech řízení, než pouze před soudy. 

Poděkování

Za vstřícný přístup děkujeme Obvodnímu soudu pro Prahu 2, zejména paní soudkyni JUDr. Šárce Henzlové. Velmi nám také pomohlo, že jsme mohli pořídit zvukový, obrazový záznam i dokumentační fotografie z průběhu soudního procesu.