Ještě relativně nedávno velká část soudců bez odůvodnění zakazovala pořizování zvukových záznamů průběhu soudních řízení. Dnes mají soudy na občany přesně opačné požadavky. Kdo nemá svoji vlastní zvukovou nahrávku, riskuje značné nepříjemnosti. Svůj spor může sice nezaviněně, ale zato velmi lehce prohrát.

Jako pan R.H. z brněnska. Když si před časem stěžoval u soudu na nepřesnosti a chyby v protokolování průběhu soudních jednání, tak teprve následně zjistil, že již nemá šanci na tomto stavu cokoliv změnit. Nemá totiž zvukovou nahrávku soudního řízení.

Opakovat řízení? Jen teoreticky

Jistě lze namítnout, ovšem jen teoreticky, že by bylo možné vyslechnout znovu všechny osoby, které byly v jednací síni. Tak jak je dále uvedeno v dopise vedení Krajského soudu v Brně, který pan S.Ř. po svých urgencích obdržel (dopis je pod textem tohoto článku). Ovšem zkušeným justičním praktikům je ihned jasné, co by takové případy znamenaly - vlastně opakování celého sporu a tedy obrovkou zátěž pro soudnictví. A navíc (a hlavně) ani během takovýchto opakování není nijak zaručeno to hlavní, tedy že lze průběh onoho prvního jednání věrně zrekonstruovat. Možná ano, ale pouze za zcela ideálních podmínek, jakých prakticky nelze dosáhnout. Jen snad v ideálním světě, kde se mají lidé rádi, vycházejí si vstříct, kde se nekrade, nelže... atd. atd... V takovémto ideálním světě by však soudnictví jako obor nejspíš ani neexistovalo.

Nahrávka jako rozumné řešení

Zůstaňme tedy na Zemi a raději konstatujme, že takto rekonstruovat a "přehrávat" znovu soudní řízení po jakékoliv stížnosti je nepředstavitelný a nesmyslný postup. Jako jediné rozumné řešení se tedy jeví pořídit si svůj vlastní zvukový záznam. Leda tak by se snad podařilo dosáhnout opravy znění soudního protokolu.

Stále se zakazuje

Jsou zde však problémy. Jednak o tom drtivá většina lidí neví. I když se to v poslední době mění k lepšímu, stále je to jen malé procento lidí, kteří si během soudního jednání nahrávají. Druhá věc je ještě podivnější. I když je v úvodu článku zmíněno, že nezákonné a neodůvodnitelné zákazy nahrávek soudních řízení patřily minulosti, není to celá pravda. Ještě i dnes se relativně často vyskytují zcela stejné situace - zákazy záznamů. Bez smysluplného odůvodnění, bez vysvětlení.

Jelikož soudy považují protokol ze soudního jednání za veřejnou listinu - viz dále text zmíněného dopisu - u té se předpokládá, že obsahuje pravdivé údaje, pokud není dokázan opak. Opak však lze dokázat vlastně (většinou) jen oním zvukovým záznamem. Bez zvukových záznamů tam zákazníci justice mohou mít sice třeba věcně pravdu, avšak nemají v ruce žádné důkazy, kterými by ji i formálně prokázali. Zákazníka justice tato situace může stát prohru v celém soudním řízení a velké zklamání nad nespravedlností českého soudnictví...

Soudy samy mají nahrávat, ... a nedělají to

Ani zde ještě není konec. Od poslední novelizace Občanského soudního řádu mají samy soudy dokonce povinnost úředně zajišťovat zvukový záznam i civilních soudních řízení. A tyto záznamy by měly být stranám sporu k dispozici ve zvukové podobě. Autorovi článku však není znám jediný soud, který by si tuto zákonnou povinnost plnil. Na rozdíl od jednacích síní, využívaných pro trestní soudní řízení (kterých je řádově méně) jednací síně, určené pro civilní případy nemají potřebné vybavení. Tuto situaci vysvětlují soudy i Ministerstvo spravedlnosti, jak jinak, nedostatkem financí.

Černý Petr opět v rukou zákazníků české justice

Ve zkratce je tedy situace takováto: Většina účastníků řízení si svoje soudy nenahrává. Jako pan S.Ř. který na to také doplatil a jen kvůli tomu nemohl prosadit svoje práva. Ti osvícenější z nich, kteří nechtějí riskovat, se i dnes často setkávají s neodůvodnitelnými zákazy. Naopak poté v situaci, kdy lidé po soudu něco chtějí, nedělá (zřejmě jiným) soudcům žádný problém nechat černého Petra opět v ruce běžným účastníkům soudního řízení. A to mimo proto, že vlastně soudy samotné porušují zákon.

Ve snaze o objektivitu jen dodávám, že je celá řada soudců, kterým tato situace není lhostejná. Zákazníci české justice o.s. - naše organizace se o nápravu tohoto stavu snaží již řádu let. A i když nás v toto podpořili mnohé osobnosti justičního světa - Jan Sváček, předseda Městského soudu v Praze, Iva Brožová, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR nebo Jaromír Jirsa, dřívější prezident Soudcovské unie - bohužel ani to zatím nestačí a přes mírné zlepšení stavu, problémy a neodůvodnitelně nejednotné rozhodování - povolování či zakazování nahrávek - zatím přetrvává.

Dále uvádíme originál úředního dopisu, který dostal pan S.Ř. od vedení krajského soudu. Nejdůležitější pasáž jsme barevně označili .

Česká republika - Krajský soud v Brně
Rooseveltova 16,601 95 Brno,  542 101 111, fax 542 103 362, e-mail: xxx@xxx.xx
Naše značka: St 217/2008
V Brně dne 6.6.2008

Pan
Svatopluk Řehůřek, adresa

Dne 19.5.2008 jsem převzal kopii Vašeho podání ze dne 7.12.2007 a nahlédl i do dokladu, z něhož je zřejmé, že jste měl posílat Krajskému soudu v Brně poštou dne 7.12.2007 nějakou písemnost. Po opakovaném prošetření sděluji, že Vaše podání ze dne 7.12.2007 není u krajského soudu evidováno, a proto Vám na ně pochopitelně nemohlo být odpovězeno. Došlo-li ke ztrátě Vámi odeslané písemnosti, pak bohužel nevím, jakým způsobem by mohlo být s tak velkým odstupem času prověřeno, kdy a kde se tak stalo, příp. kdo je za to zodpovědný.

Již při Vaší návštěvě dne 19.5.2008 jsem Vás poučil o tom, v jakých záležitostech si můžete u orgánů státní správy soudů podat stížnost. Rekapituluji, že podle § 164 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění (dále jen „zák."), jste oprávněn obracet se na orgány státní správy soudů (předsedy a místopředsedy soudů) se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chovám soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Ust. § 164 odst. 2 zák. pak výslovně stanoví, že stížností se nelze domáhat přezkoumáni postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti

Podstata Vaší nespokojenosti vyplývá z tvrzení, že jste při jednání odvolacího soudu dne 19.9.2007 ve věci sp. zn. 16 Co 186/2006 nebyl připuštěn ke slovu a tudíž nemůže být v protokole zaznamenáno Vaše prohlášení, v němž se vyjadřujete k předmětu odvolacího řízení. Směřuje-li tedy stížnost vůči správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, pak se vzhledem k ust. § 164 odst. 2 zák. jedná jednoznačně o stížnost nepřípustnou.

Nejinak je tomu ale i ohledně Vaší kritiky obsahu protokolu o jednání. Mezi výkon nezávislé rozhodovací činnosti soudu totiž patří i způsob, jakým soud zachycuje průběh jednání do soudního protokolu (§ 40 o.s.ř., § 21 vyhl. č. 37/1992 Sb., v platném zněm' - dále jen, j.ř."). Zmíněná platná právní úprava neumožňuje vyhotovit protokol o jednání jinak, než písemnou formou na základě diktátu předsedy senátu, příp. lze sjeho svolením umožnit vyslýchanému diktovat jeho výpověď přímo do protokolu. Ust. § 40 odst. 1 o.s.ř. přitom říká, že v protokolu o jednání se mj. „...vylíčí průběh dokazování a uvede se obsah přednesů....", což znamená, že do protokolu se nediktuje vše, co je během jednání řečeno, ale jen podstatný obsah průběhu jednání a jednotlivých výpovědí či přednesů. Účastník řízení má právo žádat před zahájením jednání o zhotovení kopie protokolu o jednání a pokud po skončení jednání zjistí, že protokolace byla provedena nesprávně, může učinit návrh na doplnění nebo vznést námitky proti znění protokolu. O těchto návrzích či námitkách však rozhoduje předseda senátu, který věc projednává, a to usnesením, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s,ř.).

Judikaturou Nejvyššího soudu bylo stanoveno, že protokol o jednání, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti, je veřejnou listinou (§ 134 o.s.ř.). Tvrdí-li účastník řízení opak toho, co je uvedeno v protokolu o jednám, je povinen svá tvrzení prokázat. V případném odvolacím řízení, ve kterém jsou uplatněny námitky vůči protokolaci před soudem prvního stupně, může účastník učinit návrh na výslech osob přítomných v jednací síni, anebo předložit zvukový záznam průběhu jednání (totéž platí pro případné dovolací řízení). Jeho pořízení přímo účastníkem řízení je v zásadě zákonem povoleno (§ 6 odst. 3, věta druhá zák.). Neexistuje-li však zvukový záznam průběhu jednání dne 19.9.2007, pak je s odstupem času neprokazatelné, co jste ten den před soudem řekl, příp. zda jste vůbec něco řekl.

Závěrem ještě upozorňuji, že při uvedeném jednání jste by zastoupen, přičemž za kvalitu tohoto zastoupení soud samozřejmě neručí, a to ani v případech, kdy jde o soudem ustanoveného advokáta (§ 30 o.s.ř.).

JUDr. Pavel Bachratý místopředseda Krajského soudu v Brně